Historie výtopny Nepomuk započala s narůstající nákladní přepravou již za doby Rakousko-Uherska. Projektována byla v roce 1900 a následně se konalo výběrové řízení na dodávku stavebního materiálu. Uvedena do provozu byla v roce 1905 jako tzv. "Postrkové depo" , kde se pomáhaly tlačit nákladní vlaky směrem z Nepomuku do Pačejova a někdy i z druhé strany od Horažďovic předměstí. Trať zde z Nepomuku do Pačejova zdolává převýšení cca 100 m na vzdálenosti cca 15 km. Z tohoto důvodu již od počátku této tratě byla trať dvoukolejná pro účely vykonávání postrkové služby. Sloužily zde od té doby dvě parní lokomotivy řady 434.2 tzv. čtyřkoláci. Samotná výtopna o dvou stáníchch byla vybavena ruční točnou, kde před prvním vjetím do výtopny byla parní lokomotiva nejdříve "vycentrována" na samotné točně a potom bylo provedeno označení ryskou jak na parní lokomotivě, tak i na mostovce točny. Poté se dala parní loko otáčet za pomocí okovaného kůlu a dva zaměstnanci již dokázali tuto parní lokomotivu otočit do potřebné polohy stání. Postrková služba byla vykonávána tím způsobem, že když přijel nákladní vlak do Nepomuku, musel zde zastavit a dobrat vodu. Pokud byl vlak na jednu lokomotivu těžký, na zadní část vlaku najela zmíněná postrková lokomotiva. Když se vědělo, že bude potřeba postrku i z druhé strany kopce od Horažďovic předměstí, byla na konec vlaku zavěšena a tlačila vlak do Pačejova s průjezdem do stanice určení. Pokud nebyla práce pro postrk z druhé strany kopce, tak jen postrková lokomotiva najela zezadu na vlak a pomohla jej vytlačit až k Pačejovu. Tomu se říkalo nezavěšený postrk. Před Pačejovem postrková lokomotiva zpomalila a poté se vrátila do Nepomuku. Takto se vykonávala služba až do poválečného období, kdy do výtopny byla převedena parní lokomotiva řady 556.0 "štokr", která se však již nevešla do výtopny a tak povětšinou byla odstavována hned vedle výtopny u západního štítu na odstavné koleji. Na konci 50 let dochází k ukončení provozu výtopny s příchodem elektrifikace, která započala v roce 1959. Od té doby se dráha rozhodovala o následném využití výtopny, kdy se nakonec rozhodlo, že bude využita pro účely úpravy na drážní truhlárnu. Prostory pro parní lokomotivy byly upraveny svislým a vodorovným přepažením vnitřku výtopny, kde byla výtopna rozdělena na přízemí, první podlaží a půdní prostory. V přízemí výtopny byly umístěny obráběcí stroje na úpravu dřeva a první podlaží sloužilo jako sušárna fošen a prken. Postupně byla k výtopně přistavěna i další budova samotné truhlárny, kdy sloužila určitou dobu i pro zdejší elektroúsek včetně prvního stání výtopny. Součástí výtopny je i bytová a kancelářská část, kde sídlil v přízemí přednosta výtopny a měli zde místnost i zaměstnanci výtopny. Ostatní část přízemí sloužila k bytovým účelům, kde bydleli zaměstnanci dráhy. Rovněž první podlaží sloužilo jako obytná část, byla složena ze dvou bytových jednotek 1+1. Ve druhém podlaží v podkrovní části byla umístěna nocležna pro vlakové čety. Poslední nájemci v bytové části bydleli do roku 2013 a drážní truhlárna sloužila až do příchodu covidu, kdy na následky této zákeřné nemoci podlehl poslední provozovatel drážní truhlárny. V roce 2022 se nám podařilo výtopnu odkoupit od Českých drah, kdy nám bylo nápomocné i město Nepomuk, jelikož výtopně hrozila demolice. Proto jsme se rozhodli výtopnu zachránit, o což se snažíme do dnešní doby. Ve výtopně je v prvním podlaží umístěno v místě prvního stání modelové kolejiště TT a v místě druhého stání v prvním podlaží bude vybudováno modelové kolejiště HO - 1 : 87 a v obou přízemních prostorách vybudujeme železniční muzeum.

 

Jaroslav Navrátil

Jiří Škalda